Historie čaje

Čaje se po celém světě vypije víc než kteréhokoli nápoje. Tento běžný nápoj se pyšní fascinující historií.

Podle stáré čínské pověsti objevil blahodárné účinky čaje císař šen-nung, který byl učencem a léčitelem. Pil z hygienických důvodů pouze převařenou vodu. Jednoho dne v roce 2737 před kristem, když odpočíval pod divokým čajovníkem, lehký poryv větru utrhnul několik lístků, které mu spadly do do vroucí vody, kterou si právě vařil. Po chvíli s údiven zjistil, že nápoj má lahodně osvěžující a povzbuzující chuť.

Dnes samozřejmě nemůžu s určitostí říci zda šen-nung opravdu existoval nebo zda byl jen výplodem zemědělského a kulturního vývoje staré číny. Již tehdy se, ale čaj v číně těšil neobyčejné oblibě.

Do 3. století po kristu se nápoj připravoval jako lék nebo tónikum z čerstvě nasbíraných zelených lístků planých čajovníků. Aby zemědělci pokryli zvyšující se poptávku a zajistili pravidelnou úrodu, začali čajovník pěstovat na svých nevelkých pozemcích. Postupně se vyvinul proces sušení a zpracování lístků. V průběhu 4. a 5. století popularita čaje rychle rostla po celé číně a v údolí řeky jang-c´-tiang byly založeny nové čajové plantáže.

O období dynastie tchang (618-906 po kristu). se často mluví jako o zlaté éře čaje. Čaj se již nekonzumoval pouze coby tonikum,  nýbrž pro samotný požitek z pití. Příprava a podávání se staly pečlivě promyšleným obřadem a pro pěstování a zpracování lístků platila striktní pravidla. Bylo jasně nastaveno, kdo, kdy a jak směl úrodu čaje sklidit a jak se mělo manipulovat s čerstvě otrhanými lístky. Důraz byl kladen rovněž na osobní hygienu a stravu mladých sběraček - jíst česnek, cibuli a ostré koření bylo přísně zakázáno, aby jakýkoli pach, jenž by ulpěl na jejich prstech, neznehodnotil choulostivé lístky.

V té době dosáhl čaj v každodenním životě číňanů takového významu, že skupina kupců pověřila spisovatele luju (733-804) napsáním vůbec první knihy o čaji. Jeho spis popisuje všechny fáze života čaje včetně původu a vlastností čajovníku, různých odrůd, zpracování lístků, potřebných nástrojů, přípravy nápoje, kvality vody v rozmanitých oblastech, léčivých účinků a tradičních způsobů jeho konzumace.

Až do éry dynastie ming (1368-1644) se v číně dělal výlučně čaj zelený. Původně lisované čajové cihličky zůstávaly dlouho čerstvé a coby jako platidlo, putovaly do vzdálených míst zeměkoule. Za dynastie ming se nepařené a usušené lístky už nelisovaly. Sypaný čaj, ale nevydržel dlouhé cesty do evropy a brzy ztrácel vůni i chuť.

Rozvoj zahraničního obchodu donutil čínské pěstitele, aby vyvinuli dva zcela nové druhy - černý čaj a čaj aromatizovaný vůní květin.

Dříve lidé věřili, že zelený a černý čaj pochází ze dvou odlišných rostlin, ale skutečnost je jiná. Pro oba typy jsou výchozí surovinou zelené lístky.Výrobci za dynastie ming zjistili, že lístky lze konzervovat oxidací, dokud nezískají měděnou barvu, a poté tento proces zastavit prudkým sušením v peci. A přestože první dodávky z číny do evropy obsahovaly sypaný zelený čaj, změnila se přizpůsobením výrobního procesu potřebám trhu i podoba čaje.