Protože je Čína rozlehlá, neměl tento nápoj jednotné jméno.
Ve standardní čínštině se čaj řekne cha (čcha), zatímco v čínské provincii Fu- tien
mají pro čaj slovo t´e (tche). Holandští obchodníci měli zpočátku styky v přístavu Sia-men v čínské provincii Fu-tien, kde se používal druhý název, začali čaji říkat thee. A protože to byli právě oni, kdo poprvé přivezl čaj do Evropy, stejný název dali novému výrobku i Němci. Italové, Dánové, Španělé, Norové, Švédové, Maďaři a Malajci jej pojmenovali te, Angličané tea, Francouzi thé, Finové tee, Lotyši teja, Korejci ta, Tamilci tey, Sinhálci thay.
Vědci používají latinský název thea. Ze slova cha ve standardní čínštině se v jižní Číně stalo ca, do portugalštiny přešlo jako cha (během obchodu v Macau, kde se mluvilo kantonskou čínštinou), stejně tak i do perštiny a hindštiny. Arabové si jej upravili na shai, Tibeťané na ja, Turci na chay a Rusové na čaj. Od Rusů přejali název i Češi, Bulhaři a Srbové.
